Recenzní posudek na učebnici pro SOU elektrotechnická Jan Kesl: Elektronika (I, II, III)
Tato třídílná publikace si zřejmě klade za cíl sloužit jako učebnice elektroniky na SPŠE. Potřeba takové publikace je snad jasná každému, kdo se jakkoliv seznámil se současným stavem výuky tohoto předmětu na těchto školách.
Po seznámení s obsahem jednotlivých dílů i jejich textem se domnívám, že tohoto cíle dosaženo nebylo.
První díl na cca 100 stránkách probírá celou oblast tzv. analogové techniky, od základních pojmů až po některé lineární i nelineární obvody. Z toho nutně plyne pouze přehled některých neúplných informací bez vysvětlení funkce, souvislostí a způsobu analýzy i syntézy byť jen základních obvodů. Obsah nedosahuje zdaleka úrovně učebnic elektroniky vydávaných koncem 80. let, což je nepřijatelné.
Druhý díl stejného rozsahu se má týkat přenosové techniky, obsahuje však i pokus o výklad impulzové techniky. Stručně řečeno platí totéž hodnocení jako u dílu prvního.
Třetí díl je relativně nejlépe napsán. Patrně ze dvou důvodů - stejný počet stran je věnován výkladu číslicové techniky, která je v této úrovni daleko jednodušší, takže výklad může být podrobnější. Druhým důvodem je asi oblast zájmu autora, takže výklad je zřetelně lepší než v předchozích dílech.
Bohužel ani tento pokus o stvoření použitelné učebnice elektroniky naplňující učební plány SPŠE není úspěšný. Je patrně nutné, aby z iniciativy samotných škol nebo MŠK byla vytvořena nejprve jasná představa, co a do jaké hloubky se v předmětu elektronika vlastně má vyučovat, aby byl nalezen optimální kompromis mezi stále narůstajícím rozsahem oboru, obtížností jeho obsahu a omezenými možnostmi výuky i studentů.
Současný stav nemá v historii výuky na středních odborných školách elektrotechnického směru obdobu. Naprostá většina vyučovacích hodin se věnuje diktátu textu, který by měl být obsažen v (neexistujících) odborných učebnicích. Děje se tak na úkor vysvětlování a procvičování látky, takže úroveň teoretických i praktických znalostí studentů zdaleka neodpovídá současným požadavkům praxe i VŠ. Zodpovědnost za tento stav nesou lidé, kterým z nejrůznějších důvodů vyhovuje - zejména jde o pohodlnou vyučovací rutinu - a bojí se přiznat k vlastnímu podílu na jeho vzniku v uplynulém období.
17. 3. 2003
vypracoval Ing. Rudolf Sýkora
Učebnice byly vydány spíše pro potřeby středních škol neelektrického zaměření a pro SOU, kde se očekává probírání látky do menší hloubky, než je tomu u středních průmyslových škol elektrotechnických. Sám autor učí v SOU sklářském, kde napsáním těchto tří učebnic řešil nedostatek vhodné literatury.
Libor Kubica